VSTŘÍC NĚMÉ NOCI.

Jak je tich ten vesmír velký

s kružbou milionů hvězd!

Mlčky tvoří světů družné celky,

v něm je smetá s věčných cest.

Nás však sudby moc kdy jímá,

nám se srdce bouřně vzpírá;

jak tu volá, jak tu hřímá

pro vše, co mu odumírá!

Snad i hvězdám zaburácí

srdce bouřným ohněm bolu,

kdy z jich kruhu zákon zmarů kácí

ty, jež plály s nimi spolu...

Ale vstříc jich němé kráse

v mrtvém tichu, které vlá tu,

žití vše jen vzpourou zdá se

proti smrti majestátu.