VSTUP DO CHRÁMU (1)

Vstoupám do svatyně,

úsměv přejde rtoma;

jak to dýchlo vlídně,

cítím, jak bych doma!

Jak bych přišel z dáli,

tam, kde vír se vzteká;

jaký obrat náhlý,

vine náruč měkká.

Protírám si oči,

zvlhly od pohnutí;

noha k předu kročí,

táhne to a nutí.

Věřit nechce se ti,

že tak málo dělí

dva ty různé světy

a ne život celý!

Věřím stěží tomu,

žiji ještě v světě?

vrátil jsem se domů,

za mnou uzavřete!