(VSTUP.)

Kterak nechat bez odvety,

co se s upřímností hlásí?

Ó, být Vesnou a mít květy,

ale nevadnoucí krásy.

Ó, být Nebem, hvězdy míti!

umět život jimi tkáti,

co bych půvabů chtěl vlíti,

byť bych vše měl sobě bráti!

Ale nemám vůni květů,

ani hvězdné nemám záře,

chudou mám jen na odvetu

prostou notu písničkáře.

Zní a hyne... ku bystřině

sama v hloubi skalní skryté

nechť si dozní v tmách a stíně,

Vy ji aspoň uslyšíte!