VSTUP.

Šla jsem polem. Rudé máky

hýřily v něm v slunce zlatu.

jako láska v srdci mladém,

jako úsměv na rtu děcka.

V moře klasů ruku nořím.

Kytici chci mít těch květů.

Sama radost nejásá víc,

než ty rudé vlčí máky.

Co v nich krásy! Hedváb měkký

každý lístek. – Ještě jeden!

Nenasytno srdce, ruka. – –

Nesu zářnou trofej léta. –

Zadul vítr – serval lístek

jeden pouze; však jich více!

Zadul opět – rve mi znovu

žhoucí květy. Marně bráním.

Krůpěje jak krve rudé

napadaly květy v cestu

jako slzy mrtvé lásky,

co dřív snila v srdci mladém. –

Což je víc ten úsměv žití?

Co mi nechal život z lásky,

o níž každý dech můj sníval? – –

Servané jen vlčí máky. –