Vstup.

Ty Bože velký, jenž’s po dlouhá leta

provázel slávou vojné naše pluky

od moře k moři po obzorách světa,

jenž seslav nesčíslné na nás muky,

zas snímáš pouta ducha odstaletá!

Ty Bože velký, kterýs otcům našim

moc víry vložil v srdce s onou silou,

jíž druhdy odolali nad přesilou,

ku Tobě prosbu z hloubi srdce vznáším:

Paprslek jeden velebných těch jasů,

jež věnčívali předků slavných čela,

kéž dolétne až tichých našich časů,

by v písni té se sláva jejich skvěla

a zašuměla jejím ve ohlasu,

by naděj s vírou v jeden vínek spiata,

Svobodu Slávů září ověnčila

a láska oživla, jak jednou žila

ve prsou předků: čistá, jasná, svatá!

A to-li dopřeješ mi Všemohoucí,

pak ostkvěje se píseň má tím leskem,

jenž z prsou předků dávných láskou žhoucí

tmu světa zahnal vítězným svým bleskem,

lid spasil v touze k nebi ruce pnoucí:

kéž jiskry věčné plání na mne slétlo

byť duše má tím oslepena jasem!

Ty posilň mne, jenž všemohoucím hlasem

nad propastí jsi zvolal: „Budiž světlo!"