VSTUP

Kdo na zeď prudce zaútočí,

snad někdy hmotu prorazí:

Jas nesmírný pak oslepí mu oči

a zmámí divosladké obrazy.

Že zemřel za živa, se domnívaje

zří do hlubin, kde slunce duchovní

svým moudrým žárem hřejí křehké kraje

a živí tvory svatých úrovní.

Kde etherické nesčíslno duší

zmar popírá a v pravdě kolotá

a za závojem jsoucna kde se tuší

Duch nevýslovný, propast života.

Pak zas se zastře příkrov kobaltový,

tma hluchne tmou. Snad třetí den

po chmurné smrti jenom smrt mu poví:

Spi. Byl to pouhý sen.