VSTUP.

V té noci vlažné se rozvíjejí poupata,

na přebolestných stvolech se těžce otvírají;

myrt, růží, lilií, snů žeň jest bohatá –

a pod měsícem nad záhony extaticky zavlávají.

Ó noci, která víš, co vůně srdce tají,

to na kříž přibité a lotry rozeklané,

jak divoce se ňadra tvá s úpěním pozdvihají,

a světlo měsíční se mění v slzy slané!

Ta puklá poupata proč chvít se nepřestanou

a sotva rozkvetlá v korunách odkvět hostí? –

V ně z boku Kristova kéž kapky krve kanou,

a Kristus žehná jim svou svatou sinalostí!