Vstup.

Báječných světů čarokrásní snové,

o nichž jsem v dětství slýchal tolikrát,

tam kdesi v dáli je prý jasný hrad,

kde každý najde, co zde štěstím zove.

A jeho stěny jsou prý křišťálové,

a nejluznějších kolem květin sad,

jezera, víly – všude tolik vnad,

že člověk rybkou v slastí moři plove...

Já na okamžik toužil jenom zříti

ten hrad, kde štěstí pučí luzný květ –

jeť člověk v touze děckem celé žití.

A hrad ten do hor hledat jsem si zašel...

jak v náruč by mě pojal jiný svět –

já báji z dětství v skutečnosti našel.