VSTUPNÍ

Tajnou chodbou vkročil jsem

v přítmí čekajících sálů.

V rakvi ze skla zočil jsem

vílu v síni dávných králů.

Vzbudil jsem ji pocelem

– pannu v říze sněžné běli –

toužně vzdychla: po celém

sále zkvetly asfodely.

Čárný květ mi otevřel

dvéře zázračného sadu:

blankyt kvily viol zněl,

tyrkys moře hořel vzadu –