VSTUPNÍ SLOVA.

Skryj, neznámá, své oči pod závojem

a pokyň rukou, odmítavou perutí,

ať vzdálím se: chci tebe dobýt’ bojem,

vítěznou kořist se rtů vzdorně vezmu ti.

Mně nechoď vstříc, až s jižních větrů hudbou

vyzvání mého slova k tobě doletí.

Tě nechci něžným darem. Buď mi sudbou,

jež krutou bolestí mou všednost posvětí.

Jdi přede mnou a naplň nebezpečím

a hrůzou bouří všechen budoucí můj čas,

ať v poušti samot v nejistotách klečím,

až v němé ticho zazní věčnosti mi hlas.

Na místa nejvyšší ledové skály

mne veď a přede mnou oblakem bílým pluj,

a ohně života, jež ve světech se vzňaly

mi slibem červánků na nebi zobrazuj.

Mé cesty zmať a přelom v křižovatky,

stoč v hloubku výšin těžké spirály mých drah.

K tvých očí světlu ať jdu nocí zmatky,

ať propast smrtelná je k tvému chrámu práh.

O tebe bojuje chci zvítěziti

nad temně hřmícím hymnem nespoutaných sil,

a z tvého klína símě všech jar vzíti,

bych na poli je proti vetru rozhodil.