Všude mír a všude ticho,

Všude mír a všude ticho,

že by jsí jak v chrámě klek’,

na krůpěje rosy padá

a zde v barvy se rozkládá

zlatý slunka paprslek.

Vlny dne se utišily

lidské práce odlivem,

však, co v srdci spočívalo,

do tuhé se práce dalo

vždy bušícím kladivem.

Nitro hoří vzpomínkami,

věrná slzo, has je, has,

a ty, starý kováříku,

nechej tepání a křiku,

vždyť je venku jaro zas.

Země slaví z mrtvých vstání,

v lesním chrámě je dnes pouť,

nu a při takovém svátku

nesmíš aspoň na záchvatku

svoje vlastní pouta kouť.