Všude, všude hledával jsem, pro co není v řeči slova –

Všude, všude hledával jsem, pro co není v řeči slova –

tisíckráte nenašel jsem, tisíckrát jsem hledal znova.

Trny ruce rozedraly, po tmavé jsem cestě tápal,

všechny údy mrazem zkřehly – ale zahřál duše zápal.

Nyní jsem se zklamán vrátil ve svém smutném mládí stár,

když mé hvězdy vypršely, když mi v duši shasl žár...

Na cestách jsem slzy našel, našel mnoho – mnoho bolu

a ten ocún, jejž jsem potkal, ten se vrátil se mnou spolu,

usadil se u mé duše, nad ní svoje listy sklání –

a co při tom všechno cítím, není – není k vyzpívání.

Teď mi kvete violově, kde jsem břečťan růsti zřel –

co jsem všude – všude hledal, to jsem nikde nenašel...