Všude život.

Mně věčný nářek měšťákův se hnusí,

že mnoho nudy na venkově zkusí.

Těch ubožáků, krátkozrakých lidí!

Můj aspoň zrak jen život všude vidí:

mně nevšední tu podívané skytá

luk koberec i cesta kamenitá,

strom, pod ovoce tíhou který klesá,

trs ostružin, jenž zbloudil na kraj lesa,

keř, pěnkavy jenž mladé v loktech hýčká,

krov, pod nímž hnízdo lepí vlaštovička,

i chudý bodlák, u cesty co stojí,

hmyz nesčetný, jenž ve vzduchu se rojí,

i pavouk, který v koutě přede hravě,

i kapka rosy, jež se třpytí v trávě.

Tak v knize přírody dí každý list;

kdo jinak mluví, neumí v ní číst! –