VTEŘINY

Když rty tvé dětským smíchem rudnou,

tvé temné oči vzplanou v zář

tak výhružnou a přezáludnou,

jak v zorničkách má vrah či žhář.

A sotva z jasna srdce vstoupí

zas smír a dobrota ti v hled,

žár prozrazený nevykoupí,

jen dětský úsměv zháší hned.

Však láska, vidma krutě něžná,

má ráda chvíle záhadné,

a touha, stará černokněžna,

v nich znova vždycky omládne.