Vůdcové slepí.

Běda slepci, jejžto vede nevidomý

Cestou mezi rovy, srázy, roklinami;

Neuchováť vedeného od pohromy

Vůdce, sám zrak maje kalný mrakotami:

Jdouce, tápajíce za dne nocí děsnou,

Ach, do jámy otevřené oba klesnou!

Vy pak, věrní moji, znajíce již drahu,

Po níž světlem k spáse vedu vás a blahu,

Cestou světla choďte, bratr bratra veďte,

A osleplých vůdcův bedlivě se hleďte! –

Vinou vůdcův slepých zhynuli již mnozí,

Vinou jejich zkáza všemu lidu hrozí.

Pokrytci jsou vůdci tito beze zraku,

Jimž se líbí tápať klamném ve přímraku.

Slepci jsou, an brojí proti pravdě mojí,

A dle chuti své si zákon Páně strojí;

Slepci jsou, an svoje návyky a mravy

Nad rozkazy Otce mého hrdě staví.

By vše zevně oku bylo čisto, hledí,

Lehké věci váží a komáry cedí,

Velbloudy však požírají, neřesť páší,

Jíž se duše dává pod moc satanáši.

Soud a spravedlivosť, věrnosť v lásce stálá,

Jíž se množí Otce mého česť a chvála,

O to o vše nedbá plémě zákonničí,

A ctnost pokrytcům se farisejským příčí.

Dbalí na desátky z kopru, kmínu, máty,

Neděsí se bratrův dráči býť a katy,

V chrámě zlata lesk a dary na oltáři

Víc jim váží než chrám skvělý Boží září,

A chrám zas i nebe i Bůh méň jim platí,

Nežli klamy, jimiž sobě zákon hatí.

Třebať i co zevně jest, míť na paměti,

Leč jen láskou k Bohu duch své činy světí.

A tak slepcův, vůdcův slepých vy se hleďte,

A druh druha cestou mého světla veďte;

Hleďte, ať duch lásky Boží všemi vládne:

Tehdy nikdo z vás do jámy neupadne.