VŮNĚ DRUHÉHO BŘEHU. (I.)

Už nenabudeš klidu, neklidné srdce mé.

Země se tratí v dálce, jak v před my letíme.

Už nenabudeš klidu, na nějž ses’ těšilo.

Je moře příliš velké, a tají v sobě zlo.

Na pevné plujem lodi. Pod námi moře řve.

Však vysoko nám vlají vztýčené korouhve.

Teď jiná vůně vane: od břehu druhého.