VŮNĚ LÉTA.

O vůně léta! S jakým spěchem

s ní chvátal, les kde vábil tmavý

je šeptem větví, vůní trávy

a zpěvem ptáků, kyprým mechem.

Vše plno lásky jejich dechem,

jich šepot potok slyšel hravý

a kvítí a les šepotavý,

vše lásky rozchvělo se echem.

„Mé Světlo!“ – To si říci chtěli

a lásky v štěstí zapomněli,

jak všechno jejich šumí slovy.

Teď sám se tady ve sny hrouží,

teď květu, vlnkám, lesu poví,

jak po ní touží, touží, touží – –