VŮNĚ SMRTI

Ty mrtvý příteli, v hrob tmavý navždy kleslý,

Rci, tvoje mlčení co v hlubinách svých tají?

Tvou hlavou zetlelou kdys myšlenky se nesly,

Jak smutné vlaštovky když v podzim odlétají.

Ty duše vášnivá, v níž skepse sny své soudí,

Jež zřela's v odvaze svých smyslů nebezpečí,

Když v noci po hvězdách zrak hledaje tě bloudí,

Tu cítím, v zracích tvých kdys zázrak skryt byl větší.

Smrt všechno zmařila, svit zhasila tvých zraků,

V nicotu srazila tvé bytí jedním rázem,

Jak větru prudký van když hnízdo shodí ptáku.

Ty květe předčasný a pohubený mrazem,

Mou láskou zalit teď, mne zpíjíš vůní smrti

V morbidní samotě, jež marností vše drtí.