VŮNĚ V SRDCI.

Mně zbylo z doby štěstí v srdci trochu vůně,

a dokud poslední se atom její nevytratí,

já žiju, nechť si třeba píseň časem stůně.

Tak jeden zpozděný květ v jeseň na souvrati

o jaru vypráví i léta o nádheře,

nechť celý sžatý lán spí v říjnových mlh šeře.

Tak slední růžný svit ledovce nachem zlatí,

co dole v temnou noc splývají stromy, keře,

a chodci zpozděnému co páry cestu halí,

že nerozezná sráz a dřímající vedle tůně.

Mně zbylo z doby štěstí v srdci trochu vůně.