VŮNĚ.

Dnes v okno se mi vedral vůně proud.

Je jaro. Na polích se vlhké hroudy rozpadají.

Zkad vůně ona – těžko uhodnout.

Či narcisy a jacinthy tu kdesi kvetou v kraji?

Je řeka šedá, krami spoutána,

jež v nečisté se hory kolem břehů nakupily.

A přec už tady v křoví od rána

pták se sluncem se pozdravuje zvučně, ze vší síly.

Ta divná vůně – odkud vanula?

To život kdesi rozkvet.Tak to vlastně vždycky bývá.

Když nový zítřek klíčí z minula,

kol duše přeletí mi vůně neznámá a tklivá.