Vůně.

Fialka v suchém listí! Z ňader země

to první výdech tajemný a vonný,

pln tuchy vlá tak delikátně, jemně

sen lásky, Isis, spjat v něm v steré clony.

Pak v pláních hloh vzplá červený a bílý,

vře touhou jeho ostrá, sytá vůně,

kam hvězdy svoje rozptýlí, tam schýlí

se v srdce tíseň, kterou mládí stůně.

A konvalinka v mechu sladce dýše.

Těch večerů, v nichž dívčích ňader vlny

se při měsíci zachvívají tiše,

jsou její zvonky eterické plny!

Sny básníka, jenž alejí rád bloudí,

vy, akacie bílé, tlumočíte!

tak opojné, až slza v zrak se loudí,

na větvi sníte, ostrým hložím kryté!

A jasmín! – Noci v parku opuštěném

při promyku hvězd, při labutím stonu

sen srdce těžký, zkad se budíš stenem,

ó lásko! kde jsou břehy tvé, já tonu!

A růže, hossana to smyslů plesné,

v jich dechu hýřit, jaké opojení,

na měkký dívčí klín tu hlava klesne

při úplňku a při slavičím pění!

Pak lípy kvetou! – Lásky triumf táhne

tím těžkým, opojivým, divým dechem,

to poledne žeh, které vášní práhne,

než kalich rozkoše byl dopit spěchem.

Pak upomínkou karafiát dýchá:

to horečné jsou, rozbolené čivy;

a v rány srdce pomalu a z ticha

svůj pouští reseda dech konejšivý!

Ó ztuchlá vůně balšámu i máty

jak stopa plachá po ztraceném štěstí,

kam v moře trpké žaloby i ztráty

sled ráje zašlého se může snésti!

Zdráv, lekníne, buď, květe Proserpiny,

s tou těžkou mrtvou vůní plnou dumy,

jak mrtvé rty bych lásky líbal, stíny

kde táhnou mrtvých a kde cypřiš šumí.

Tak symfonie vůní rozplítá se

nad námi, kol nás v mystickou svou duhu,

sta různých tonů v každém ročním čase

ti v duši sahá v lese, stráni, v luhu!

Až v posled ze všeho jen zbude matná

a trpká vůně vadnoucího listí,

jež v podjeseni vichřice rve chvatná,

že víří jako hvězdy, když se čistí.

Ó mrtvá vůně, jakou radost mnohou

ty zbouzíš v duši, jak se vzduchem chvěješ!

Když listů zvadlých tkne se chodec nohou,

jak tichou elegii žalů pěješ!

A vzpomínek a touhy, resignace

a sladkých snů... Ó dýchej v sny mé jemně,

na tebe zvyknu, by mi voněl sladce

dech té, jíž každý leká se, dech země!