Vůz plný byl a imperiál zpola,

Vůz plný byl a imperiál zpola,

park Monceaux tiše ve slunci se chvěl,

muž drsný, po schodech jenž vzhůru spěl,

se zastavil a vzkřik’ – to ženu volá.

Již přišla, popis nemožný je zhola –

tvář rozbrázděnou Megéry jsem zřel;

vztek nezkrocený v temných očích vřel

a tvrdost, které nikdo neodolá.

Byť muž byl zmítán vášně vichřicí,

jen žena dovede být vzteklicí;

snad nedočkavě do ulice shlíží,

zda řada kar se k popravišti blíží,

snad počítá a prst si na prst vkládá,

jak hlava za hlavou do koše padá.