VY A MY

Chléb nás rozdvojuje,

věčnou propast mezi námi prohlubuje.

Neboť že příliš ho máte

na naši práci zevlujíce,

bídu třeme bezpočtukráte

pracujíce.

A že máte chléb i všecko k němu,

deptáte život zákony svými,

nám hrajíce, lidu pokořenému,

demokratické šprýmy.

Láska nás rozdvojuje,

Ta, která vichrem rudým duje

z našeho srdce kolektivního

přes vaše sobecká, jednotlivá,

vztekem a zděšením celá divá

v panice rozkladu třídního.

Nám světlý úkol přešel v krev,

řev lásky odhodlané,

lví s naší strany zahřmí řev,

spravedlnost se stane.

A nenávist nás rozdvojuje,

železné zbraně na obou stranách kuje.

Neboť všecko nenávidíte,

več věříme, doufáme, co milujeme,

nás každým gestem opovrhovat učíte

vším, co hlásáte a proti čemu jdeme.

Lživou píseň mezi námi hraje

každá šalmaj míru božího;

pro poslední bitvu všecko zraje,

známe bližního jen třídního:

proti vojům táhne voj

v třídní boj.

Ale nás i rozdvojuje,

popichuje v seč

to, co spojit mělo, ale nespojuje,

rodná země, rodná řeč.

O rodnou půdu jste se rozdělili,

na žravou vlast jste nám ji proměnili,

bankokracie sosák, oligarchie nůž,

a rodnou řeč jste zprostituovali,

lží a úskoků z ní nástroj udělali,

že vy ji užíváte, nám hořkne v ústech už.

Vy a my –

pro vždycky různými cestami,

vy a my –

pro vždy již různý národ.