Vy děti lásky, chudé písně moje,

Vy děti lásky, chudé písně moje,

zdaž za otce se svého nestydíte,

že odmrštěny – sotva narozeny –

se za žebrotou k cizím odklidíte?

Australská žena, když jí dítě zemře,

ty drahé zbytky všije do koží,

a ve dne mrtvolu na bedrách nosí,

svou hlavu večer na ni uloží.

A když jak lístek uschlo, pohrobí je,

nad hrobem hrudou prsa rozerve,

vždyť je to svadlé kvítko její lásky,

a píseň mrtvá živé ze krve!