Vy hory...

Vy drahé hory v dáli, plné krás,

ó kéž bych mohl zpátky mezi vás!

Mně v lůně vašem zůstal mládí květ – –

Když nemohu živ přijít k vám víc zpět,

já z dáli zdravím modravý váš pás;

snad, drahé hory, kdysi mezi vás

mé srdce uloží, až ztuhne v led:

vždyť celý život toužilo k vám zpět.