VY, KTEŘÍ V STESKU...

Vy, kteří v stesku jdete šírou zemí

tak pohrdáni všemi,

vy, kteří trpíte a naříkáte

v té žalů písni svaté!

Vy, kterým život žárlivý a zlostný

dal hloží jen a ostny,

vy, kteří hynete a znáte muka,

v nichž srdce vaše puká!

Vy, kteří bez klidu a opuštěni

jen v mračném dlíte snění,

jichž krok je bídou, slzou, a kde kráčí,

jde v povzdechu a v pláči!

Vám také někdy klid je v světě šírém

tím hojícím vše mírem,

tím odpočinkem stálým a tím ránem,

kde s nadějí zas vstanem.

Vám také s nebe vzplá zář hvězdy jedné,

v níž bolest každá bledne,

v níž duše zaplesá a z beznaděje

zas v přístav štěstí spěje!

Dvé očí, které všecky žaly, zmatky

v svůj úsměv pojmou sladký,

v něm vzdechy roztaví své lásky žárem

a v duši dýchnou jarem!

Dvou loktů náruč, z které kadeřavá

k vám svitne dětská hlava,

a v dětském jásotu a v dětském pění

v ráj lidské světy mění...