VÝBOJE

By Antonín Sova

Srdce se ztišilo, zkolébalo

v jistotu a klid.

Zapomenul jsem, čeho se bálo,

proč se musilo chvít.

Zapomenul jsem potup všech,

ponížení a úskoků, abych

nevzpomínal na hrobech

urážek mrtvých ni zápasů slabých.

Ale v ten klid a mír

nezkolébáš se, čela vrásko!

Výboj budu a vír,

moje touho a lásko.

Nechci své ztrácet, ani

dobývat cizí, v ten čas,

slyšet chci růsti duše milování,

stříbrně zvučet její hlas.

Proudem blesků a výbojů

osvítit nové chci mety.

Přílivem zdvižen příbojů

uzřím snad nové světy.