Výbuch.

A duše tvoje vztekem nechvěje se,

ty nevmetneš jim kletbu hroznou v tvář?!

A pustý orkán vším tím nezatřese,

a vylhanou jim nesmete v prach zář?!

A ty jsi neslyšel, jak banálnosti chválí,

a ty jsi neviděl, jak hloupost vítězí?!

A ty jsi netušil, že přiblble se smáli,

a necítils’ jich hrubost bez mezí?!

Ta hrozná nenávist a vášnivá ta zloba,

ta nezachvěla posud duší tvou?!

Tys necítil, jak malichernou doba,

a nechvěl jsi se vášní ničivou?!

Šels klidně kol, a v stopách cizích chodil,

jak mušek sbor vždy lampu oblétá?!

Oh, nízkost, všednost – to tvůj celý podíl!

Ode mne odstup, nejsi poeta!