VÝBUCH

Co mi dala země?

Němý měsíc bloudí

zádumčivým hvozdem,

mrtvé touhy straší

v opuštěných skalách –

tvrdý osude zlý...

Svírám pěsti;

z očí srší oheň –

Nič!

Blesky.

Tehdy z nitra země

vylézají obři,

stavějí z hor schody:

„– tam jsou bozi.“