VYCHÁZEJÍCÍMU ÚPLŇKU.

V roji, spoustě roztrhaných mraků

chvíli, úplňku, se blýskneš zraku.

Kam to spěješ? – Plné bledé světlo

na girlandách bílou září zkvetlo.

Mně tak smutno, slza kalí zraky,

mysl černější než ony mraky,

jež se kol tvé sněžné kupí hlavy,

proplétají černými tě hávy.

Soucit máš, přec šťastným jsi mne vídal,

u vrat parku když jsi dva nás hlídal,

k ní snad ve své kráse dále spěješ,

polibkem se na tváři jí chvěješ?

Vyřiď pozdrav, moje polibení,

u starého domu staneš v pouti,

divoké tam víno zříš se pnouti,

ve sladkém zříti ji budeš snění!