VYCHÁZKA

Na mechu ležím, čtu. Jak voní březoví!

Teď z cesty v úvozu znít slyším podkovy

a vrzat nápravy. Je jaro. Rachot kol

po stráni zaniká, pak nehne se ni stvol.

Skrz listí střemchy dech v slunečno proudí mdle,

a stíny v údolí jsou vláhou prochladlé,

tou vláhou hlinitou, již s vůní dýchá zem!

Lesk slídy jiskřivý se z roklí láme sem.

Jak churavému psu, jenž v městě zavřen byl,

svůj řetěz přerazil, náhubek odhodil:

tak věru volno mi. Jak psu, jenž káru táh’.

Teď líže rány své skryt pušce v houštinách.