Východ měsíce.

Nebe jako perleťová miska.

Zvolna z ní se rudý měsíc zved,

liljí tisíc v hvozdů stíny blýská,

v mechu, trávě stříbrný zříš květ

a má duše potaji si stýská,

jaký čar můž’ kouzlit – mrtvý svět!

Díky, luno! Takto chtěl bych žíti,

až když v hlíně leta budu spát,

mého ducha jasné vlnobití

mohlo plát a květy v duše tkát,

milenci v nichž divy dvakrát cítí,

v srdci básník píseň tuší ztrát!