Vyčítání.

By František Trnka

Jen se na mne jednou

Jakás dívka zasmála:

Tu hned ve mně zprudka

Tisíc ohňů rozvála.

Že jsem ji rád viděl,

Sama dobře věděla;

Když jsem na ní žádal,

Hubinky dát nechtěla.

Tak jste všecky holky!

Podivně nás skoumáte;

Jak nás volné znáte,

Pořáde se zdraháte.

A když od vás jdeme,

Samy k nám se vinete;

Nechcemli se vrátit,

Potom hořce pláčete!