VÝČITKA.

Lecčím prosluli jsme chrabří,

tělocvik nás v síle zdvih,

feudální parkány z habří

přeskakujem v jeden mih.

Vzpírat známe každou tíži,

cepy mávat nad hlavou,

kdyby stál jim někdo v blíži,

měl by lebku krvavou.

Kde se dá jen vyniknouti

z prostřednosti řetězu,

odtud z olympijských poutí

nesem věnce vítězů.

Novým vánkům rozumíme,

jež k nám linou se všech stran,

k novým zorám v touhách zříme,

a jim okna dokořán.

K rekonstrukcím sebe sama

zjemnělý náš spěje cit,

v epopej anebo drama

lidství své chcem vyhrotit.

Už jsme syny věků příštích,

dnešku živ jen troglodyt,

tvárnou silou klíčí v tříštích

starých model nový rit.

Oře slunné s bleskným hledem

v trysk svých vozů známe hnát,

však jen jedno nedovedem:

tvrdě, tvrdě, tvrdě stát.