VÝČITKY

Jsi starý kněz, je vážný čas,

máš nutných prací příval –

nic nesluší ti, abys zas

jen o květinkách zpíval.

Co o lásce ty laškuješ

a o vil luzném tanci –

Když o něčem už zpívat chceš,

sluší ti o monstranci.

Skládej si dětem říkanky

a veršuj katechismus,

poučné spisuj čítanky,

nemysli na lyrismus.

Máš pravdu, milý, mluvíš tak,

jak sluší na mudrce;

nu, ale mluv s ním: jako pták

je básníkovo srdce.

I když je vtěsnáš do klece,

hned ve snách zas je v poli

a o jedlích a o řece

ti v snění zašveholí.

A myslí, že je volné zas,

že v širý blankyt pádí –

a jásavě zní jeho hlas

o kráse, lásce, mládí.

Já uznávám tvé důvody,

nech mi však hrstku kvítí,

nech mi ten úsměv přírody,

nech člověkem mne býti.