VÝČITKY...

Jakou bolest, jaký žal

život můj ti uchystal.

Místo růží v cestu ti

samé hloží nasypal.

Proč jsi nešla o dům dál,

mrtvo, ticho, smutno tu,

kdo sem vešel toho jal

v pouta věčný, hořký žal.

Viď, netušila’s toho as,

že tak brzo zbělá vlas

u toho, jejž tolik let

s touhou očekávala’s.

A léta kráčí věčností...

Zda klid se někdy uhostí

v té chýši malé v břečťanech,

a tváře vzplanou radostí?

Ach, co jsem vše již protrpěl!...

Můj život v růžích krásný hrob,

nad nímž se skláníš – nad úběl

bělostný žalný archanděl!