VÝČITKY.

By Emanuel Lešehrad

Ach, proč jsem jen neposlech moudrého starce?

Palác jsem opustil. Nelze mi více se vrátit!

Všechno jsem zavraždil. Nyní mne svědomí mučí.

Všechno mne proklíná. Všechno se vyhýbá s cesty!

Ach vzdorovat budu a srdce své zahrabu v skály.

Cos bledého v duši mé procitlo uprostřed hněvu.

Vím! Lítost! Vše napravit... Ach, kdy se zbavím té tíže?

V hrobě?!... Ve snech?!... Myslím, že marno je všechno...

Co bylo schopno života, dávno je mrtvo.

Ach, proč jsem neposlech’. Nyní už nelze se vrátit!