VÝČITKY.

To den byl věru smutný –

kdos tiše u mých dveří zaplakal –

Něčí hlas třesavý a smutný

mi vyčítal.

A říkal hlas ten smutný

slova, jichž jsem se bál –

[To venku refrain smutný

zněl z tvrdých skal.]

A v krbu oheň smutný

tak málo hřál –

A hlas ten něčí smutný

si teplo u mne přál.

Dech přítmí byl tak smutný –

Ten, jenž mi všechno kdysi dal,

mrznoucí, hladový a smutný

na prahu dveří stál.

Zrak jeho vyčítavý, smutný!

(Můj pes jej u vrat pokousal –)

Tak zatrpklý a smutný

rozbitou hlavou potřásal –

Jeho hlas třesavý a smutný

mi vyčítal.

Den lednový byl, smutný –

Já tehdy neplakal –