VYDĚDĚNCI.

Nepřehledné miliony

zřím vás kráčet širou zemí,

širou, pustou, chladnou zemí,

prázdné, holé máte ruce,

v nitrech vašich bouří v horách

slyším hřmíti revoluce.

Širá země je vám pouští,

holou pouští kamenitou,

na níž horký, suchý písek

do tváří vám bije prudce,

pouze v srdcích doutná oheň:

požár příští revoluce.

Místo chleba, sladkých plodů,

Země-poušť vám písek rodí,

vaše tváře vyzáblé jsou,

vyhublé jsou vaše ruce,

na rtech vám však hoří úsměv:

víra v příští revoluce.

Ořete a zaséváte,

žeň však marně duše čeká,

pouze Bída neúprosná

na hrdla vám klade ruce,

a proto vám z očí sálá

požár příští revoluce.

Miliony vašich dětí

v bídných cárech chřadne zimou,

miliony drahých tvorů

hladem hyne v bědné muce,

na obzoru však již svítá:

vzchází Slunce-revoluce.

Miliony žen a mužů,

zmučených a bědných tvorů,

ke krvavé pomstě strašné

zatínají svoje ruce,

a v očích jim hoří požár:

peklo příští revoluce!

Miliony ponížených,

zotročených, vyděděných,

jako strašná vlna zmaru

vesmírem se valí prudce:

lidskou krví ozařuje

všechen vesmír Revoluce...