Vyhlídka.

Na kopečku javory,

Mladé, krásné javory,

Tam jsem já se často díval,

An se na mne máj usmíval,

S družkou něžnou za hory,

Ach tam za hory!

Za hory, v ty končiny,

V drahé milé končiny,

Kde by kvetly naše ráje,

Zpěv by zazněl lásky z háje,

Jako z nebes výšiny,

Ach jak z výšiny!

Z výšiny tam z blankytu,

Z milostného blankytu,

Kde se hvězda lásky smála,

K sobě nám kynouti zdála

V tichém sladkém pocitu,

Ach v tom pocitu!

V pocitu pak šeptnula,

Něžně družka šeptnula:

Vidíš naši hvězdu zase?

Já jí svědčil, a v tom čase

K srdéčku mne vinula,

Ach mne vinula!

Vinula, – již nebude,

Tiskat, líbat nebude,

Nebude již pod javory

Se mnou hledět za ty hory;

Tys to zkazil, osude,

Ach ty osude!