VYHLÍDKA NA MĚSTO.

Ó je to krásné,

pít vlastní obličej

v sklenici vína,

od vína pohlížet s vysoké terasy

na krásy

metropole.

Kdes v dálce zatroubil,

automobil.

Tramway nehlučně běží

po nábřeží.

Hodiny varují s věží.

Motýl se ve vzduchu zasnoubil.

Rytmicky vesluje

na řece člun.

Chvílemi proplují

s křiklavým kloboukem

pod mostním obloukem

dámy,

z blízké plovárny.

Gotické, románské chrámy,

jsou v odporu

se vzducholodí,

z níž pilot chvílemi hodí

roj barevných ptáků,

bůhví jakých letáků.

A pohledem,

dalekohledem,

v okenní rámy:

Zde bydlí chudák,

mezi komíny továrny.

Sirnatě žlutý kouř.

Tam bydlí boháč.

V barokním, moderním slohu.

A façád massivních domů

strážci jsou kopule

křesťanských dómů.

Ti se shora

vymění úlohu

s těmi ze zdola,

nechať to chvíli potrvá.

Z moderní čtvrti sem doléhá

a opět se ztrácí,

ryk divokých demonstrací.

V kadmiu slunce střechy metropole.

Za městem křičí žluť zralého pole,

úrodných lánů.

Vysoko zpívá motor aeroplanu.

Čtverem drátěných lan,

vrchol jest upoután

jiskrové stanice.

Zelená tramway,

nábytkový vůz,

červená tramway.

Zlatá střecha parlamentu.

Ta krásná budova,

do které schází hudební automat,

bubny a puklice.

A nad kterou chybí aeroplan,

jako kdys létaly v Paříži.

Poctiví lidé sedí za mříží.

Hodiny varují s věží.

Tramway nehlučně běží

po nábřeží.

Kdes v dálce zatroubil

automobil.