VYHNANCI.

Ty chvíle se navrátí; v měsíčných nocích

přijdou jak žebráci v schátralém šatě

a zakřičí do oken drsnými hlasy. –

A tehdy se zavru do nejzazší síně a budu se modlit...

Budu jen vidět jich vychrtlé líce.

Budu jen tušit jich šilhavé oči.

Odpoutám psa a vyštvu je z dvora.

A zavru pak okna paprskům luny.

Své ucho přitisknu k zavřené bráně

a budu naslouchat s bušícím srdcem

divokým kletbám a výhružným slibům...

A zatím co venku se rozlehne chechtot,

rozsvítím kahan a sejdu do sklepa,

bych spustil se na dno vypráhlé studny...