Vyhnanství.

Vyhnán z lásky květoucího ráje,

Kamž mne vedly stezky kvítkové,

Kde mnou hráli zlatí časové,

Co větérci spanilého máje:

Nesmím ohlédnouti se na háje,

Kde vše pělo písně májové,

Ni obraz milosti růžové

Volno v mrákotné přenesti kraje.

O kam se duch truchlý poděje?

Zpět mi kročit plamenný meč brání,

V předu sivé, sněžné závěje,

Chladného severu zpurné vání!

Ach mně ostala jen naděje –

A s ní teskné upamatování.