VYHOŘELÁ VES

Noc černá... Tráva zdupaná, tak hnědá

jak spečená, oharků černých plna...

BIíž dole chalup zdi... A zář jen bledá,

kde nad vsí hasne kouřů černá vlna,

se ryje v obzor... Oheň šlehne časem,

a s pádem trámů lidských křiků vřava

a štěkot psů se zkříží táhlým hlasem,

kde v pozadí se k hlavě tísní hlava.

Ve skřípot, křik a sykot vody ostrý

jen temně bučí stádo krav a volů,

kdes přivázané na topolů kostry,

zalito nachem v stráně hledí dolů.

Kolébka vedle... Spí tam drobná hlava

a do podušek zlehounka se kloní.

Jen vítr ohně sloup jak načechrává

děs rudé záře přehoupne se po ní.