Vyhořelý

Srpnová kosa zazvonila.

A kdeže tvá je žeň?

– Mně chudé pole zatopila

předjarní povodeň.

Zpěněný kůň se vzpíná horce.

Kde ty máš dvůr a stáj?

– Uhodil blesk do mého dvorce,

když parnem sálal máj.

Čmeláků let se vznáší k hymně.

A tvůj kde zůstal zpěv?

– V bezesných nocích zpívaly mně

má úzkost a má krev;

naslouchal ještě duch, když tělo

v pohřební kladli šat,

a chorálem co v tmách mi pělo,

jak světla vodopád

se tříští teď a duhou mámí,

kde barev tryská smích

a se skaliska pod vodami

smrt hraje na houslích.