Vyhrožování.

Počkej! žes tak hrdá byla,

Budeš pykat, holka milá!

Počkej! co já na tě vím:

Rozbroj, krádeř, vražda, poranění,

Ba i žhářství jsou tvá přečinění –

Právům tebe vydám hrdelním.

Když mi prv kdo povídával

Cos o lásce, jsem se smával,

Maje srdce svobodné;

Ale ty svou tichou nevinností,

Krásou těla, a svou laskavostí –

Ranila jsi ondy srdce mé.

Jak má ruka v našem sadě

Tvoje líce jaromladé

Tam pod švestkou hladila;

Očko modré Tvé jsi na mne zvedla,

A tak nějaks divně na mne hlédla –

Že v mně zbouření jsi ztropila.

Dokud jsem Tě rád nemíval,

Všude rád jsem viděn býval;

Dívky kde – tu já u nich;

Ale co jsme spolu byli v háji,

Holky si mne více nevšímají –

Ti jsi ukradla mi lásku jich.

Klidně plynuli mně dnové,

I mně byli lehcí snové,

Prv mne radost věnčila;

Ale ty svým lstivým upejpáním,

Stálým bolestí mých vysmíváním –

Spokojenost mou jsi zvraždila.

Předcbych ještě nechal všeho,

Kdybys míru trestu svého

Žhářstvím nedoplnila;

Ale Ty svým milostivým zřením,

A jen jediným svým políbením –

Oheňs ve mně jakýs znítila.

Nelze Kriminál uprosit,

Pouta, hleď! již musíš nosit;

Raděj pouta Milka nes.

Než chci mlčet, když mně lásku dáti

Slíbíš, a tak Hymen Ti obrátí

Drnkot řetězů v radostný ples.