VÝJEVY RANNÍ. (3.)

Jako v chrámě svatém – ticho bylo,

Černé mraky an se nebem hnaly,

Požárův kdy rudých zanechaly,

V nichžto zorné jitro se jevilo.

I tak skvěle planula Jitřenka,

Jak by pustý svět objasnit chtěla;

Víc a víc v kol obloha se rděla

V plamenném co toužení milenka.

Jako v chrámě zbožném – ticho bylo

V srdci mém; usnultě žal i trudy,

Prchly ducha svádějící bludy,

Temné oko mé se vyjasnilo. –

Jitrem láska v Jitřence nám kyne;

Bludné chmury hynou ve jasnosti,

Když se slunce, vítěz nad temností,

K jejich zhoubě nad kraje vyšine.

Jitrem plesaje jsem hlasně zvolal:

„Zhyňte – na věky se v prachu skrýte,

Vy, jenž člověčenstvo v tmách vodíte!

Osvěty věk statně vám odolal.“