Vykoupení.

Když k lidem jdu,

tu bolest svou jen množím,

a pokorná vždy napadne mne věta

o beránku tom božím,

co čistotou svou snímal hříchy světa.

A v daleku

kdes pohled můj se ztrácí,

když hledám duše, které z všedna vyšly,

svou opustily práci,

by ještě zavčas k výšinám svým přišly.

Na jejich pout,

až ukončí se – čekám.

Tam ve výši, kde pouto všedna mizí,

před poznáním svým klekám,

že nic už v nich ni ve mně není cizí.

A není nic,

co lekat by mne smělo,

když krásou poznání se obzor šíří.

Co poznáním se chvělo

mé srdce – nikdo už mu neublíží.