VÝKŘIK.

Nezasvítil měsíc, nebylo ni hvězd.

Bouře také tenkrát krajem přehnala se.

Vyhlížeje z okna na bezcestí cest

uslyšel jsem výkřik v noci bezehlasé.

Pronikavý výkřik. Pomoc prosila

úpěnlivě k smrti uděšená úzkost.

Ruka, jež se podá, je též posila.

– – Na noc jsem si vzpomněl, strhaných cest kluzkost.

Den mne znavil k smrti, příliš pozdní čas.

Zavru svoje okno, z pokoje se nehnu.

Po letech ten výkřik slyším: noc je zas.

Chce se běžet, přispět. Běžím. Nedoběhnu.