VÝKŘIK.

Srub otců mých že zbořen bude?

Že plamen sžehne rodný krov?

Že pochodně se chopil rudé

vrah, za mrzký jenž získán kov?

Ó, zhyne-li dům po pradědu, –

až ohořen se shroutí štít,

já opustit ho nedovedu,

a třeba cizí knutou zbit

jak věrný pes chci na zápraží

dnem nocí střežit ssutinu

a vzývat blesk, jenž trůny sráží,

by pomstil zrady hodinu!